Ve středu 4. 2. 2015 jsme se vydali do Prahy, kde jsme navštívili koncert České filharmonie v Rudolfinu.
Po příjezdu do města jsme vystoupili na nábřeží Vltavy a naproti nám se tyčilo krásné Národní divadlo. Do začátku představení TUČŇÁCI OPĚT V RUDOLFINU zbývala hodina, a tak jsme šli objevovat některé krásy Prahy. Prošli jsme parkem a čtvrtí Kampa. V části hlavního města zvaná Čertovka jsme hledali nejužší uličku, která se jmenuje Čertova. Po schodech jsme vyšli na Karlův most a obdivovali jeho sochy. Cestu po něm jsme si užívali, protože kam oko dohlédlo, nebyl jediný člověk. Což na tomto místě nebývá zvykem. Z mostu bylo vidět Rudolfinum, budova Národního divadla, Pražský hrad i Petřín.
Po těchto zajímavostech bylo na řadě Rudolfinum. Budova naproti soše Antonína Dvořáka na náměstí Jana Palacha byla postavena roku 1881. Na jejím zkrášlení se vystřídalo mnoho umělců. Široké schodiště nás dovedlo k přednímu vchodu. Zjistili jsme také, že v Rudolfinu se konají jak koncerty, tak i vzdělávací programy či výstavy.
Vešli jsme do budovy, kde jsme spatřili dlouhou, vysokou chodbu s červeným kobercem a ornamenty na stropě. Odložili jsme si věci a pomalu se přesunuli do Dvořákovy síně. Kromě ní je zde také Sukova a Kubelíkova síň.
Tento sál zdobily překrásné malby a velké varhany. Hned potom naše oči sjely na podium, kde byla spousta stojanů na noty a židlí. Na ně se za chvíli posadilo asi 70 hudebníků z České filharmonie. V orchestru převládaly smyčcové nástroje, ale objevily se tam i bicí, žesťové a dřevěné. Nechyběla ani harfa.
Koncert, na který jsme se těšili, TUČŇÁCI OPĚT V RUDOLFINU nás seznámil s moderní vážnou hudbou. Pořadem nás provázel herec Pavel Liška a orchestr dirigoval Vojtěch Jouza. Oba nám vysvětlili, co je to filharmonie a hodně dalšího. V úvodu jsme slyšeli předehru k Figarově svatbě. Další skladbu složil dirigent, jmenovala se Maso a nás i Pavla Lišku trochu zaskočila. Překvapení pokračovalo, protože další skladbu hrály čtyři vysavače v doprovodu symfonického orchestru. Při následujícím poslechu jsme si měli představit barvy. S Pavlem Liškou jsme složili vlastní dílo Tornádo, při kterém jsme si představovali pocity. Někteří z nás se dokonce mohli pohybově vyjádřit na podiu vedle Pavla Lišky. Ke konci koncertu přišel skladatel moderní symfonické hudby Marko Ivanovič. Složil dílo pro 403 dětí, 17 učitelek a jednu lišku, na které jsme se také podíleli.
Plni nových dojmů jsme odcházeli z Rudolfina. Obavy z nezáživné vážné hudby byly pryč a my jsme byli mile překvapeni, jak může být tato akce vtipná a zábavná. Výlet do Prahy do Rudolfina se nám moc líbil a doufáme, že se do Prahy ještě podíváme.
Žáci 5. třídy